Aktuality

 - David Pichlík se rozloučil s fotbalovou kariérou
  • 12.6.2017
Zpět na aktuality

- David Pichlík se rozloučil s fotbalovou kariérou

PŘIDÁNA FOTOGALERIE Po patnácti letech v dresu FC Písek dal stoper David Pichlík fotbalu sbohem. 10. červen 2017 si bude pamatovat jako ten poslední den s míčem u nohy. Jako poslední vítězný den, i den s hořkou porážkou, kterou zmírnil svým posledním gólem kariéry.

fotogalerie

Rozloučil se jako kapitán třetiligového áčka, ale ten opravdu závěrečný duel odehrál David Pichlík až o pár hodin později za B-tým v krajském přeboru. Dopoledne si užil vítězství proti Chrudimi, po obědě však musel skousnou debakl od Jindřichova Hradce 1:7. Hřát ho mohl gól z penalty na 1:3, který dal Píseckým ještě malou naději.

Jaké jsou vaše pocity bezprostředně po oficiální rozlučce v dresu píseckého áčka?
Je to pěkné, ty roky s fotbalem byly hezké, tak jsem si to teď s lidmi užil.

Nemyslel jste na to, že byste si mohl připsat třetiligový gól?
Gól jsem nedal. To by byl sen takové loučení. Ať ho dají klidně jiní, důležitější jsou tři body.

Jak se vám jako stoperovi hrálo na pozici hrotového útočníka?
Úplně hrozně. Nikdy jsem na této pozici nehrál. Občas, když se do útoku nastoupí pět minut před koncem, tak se tam člověk nějak domotá, ale takto na začátku je to horší. Vůbec jsem nevěděl, kde se mám pohybovat. Bylo to spíše pro lidi. Bylo to poprvé v kariéře od začátku na hrotu.

Loučíte se s pozicí hráče, nebo s fotbalem úplně?
Je to opravdu definitivní konec s fotbalem.

Jak naložíte s volným časem?
Budu se věnovat rodině. Se sportem momentálně nepočítám. Mám malého syna, takže možná až doroste do věku, kdy bude moct kopat, tak bych se chtěl věnovat trénování. Nyní se budu věnovat pouze civilnímu zaměstnání a rodině.

Rodina je samozřejmě pochopitelným důvodem konce kariéry, ale hrálo roli i zranění?
Z jedné stránky rodina, ale i zranění hrálo svou roli. Mé pravé koleno už není v takovém stavu, abych mohl třikrát týdně absolvovat tréninky a pak ještě zápas. To se z toho pak vždycky týden dostávám.

Kvůli kolenu jste dlouho nehrál. Měl jste motivaci ještě se na konec sezony, a vlastně i konec kariéry, vrátit?
Určitě. Nechtěl jsem se rozloučit s tím, že bych už neodehrál žádný zápas. Dělal jsem všechno pro to, abych ještě nastoupil. Zápasů už bylo jen málo, ale vyšlo to a mohl jsem si ten závěr užít.

Jste spokojený s vaší fotbalovou cestou?
Asi bych neměnil. Možná se dalo udělat něco jinak, ale každopádně bych to nechal tak, jak to bylo. Byly to krásné roky, já jsem si to užil a to je ve zkratce všechno, co k tomu říct.

Celou kariéru jste strávil v blízkém okolí…
Začínal jsem na Hradišti. Poté jsem se v osmnácti přesunul do Čížové, kam mě vytáhl pan Mišiak. Strávil jsem tam čtyři roky v divizi a pak jsem se přesunul do Písku. Tady nyní končím patnáctou sezonu.

Do divize jste nakoukl i v Písku, že?
Tenkrát se vždy postoupilo z kraje do divize a následně zase spadlo. Takhle to fungovalo pár let a pak jsem se přesunul do B-týmu. Béčko spadlo vlastně až do I.B třídy, odkud se dostalo do kraje, který hraje dodnes.

Neměl jste ambice udržet se v A-týmu delší dobu?
Bylo to za trenéra Staroby, který si přivedl svoje lidi. Každý trenér má svoje lidi a sází na ně a já jsem tolik šancí nedostával. V béčku byla parta píseckých kluků a fungovalo to velmi dobře. Větší ambice už jsem i v souvislosti se zaměstnáním a rodinou neměl. Pak už to člověk hraje spíše pro zábavu.

Lze označit nějaký okamžik, který vám během kariéry utkvěl v paměti?
Asi každý gól, který dám. Především tedy ty ze hry. Z postu stopera jsem dával branky z penalt nebo po standardních situacích, ale že bych ve hře někomu vyloženě utekl, to ne.

Autor: Petr Brůha

Písecký deník mediální partner FC Písek