Aktuality

 - Sedmdesátník Rambous: Třetí liga Písku sluší

- Sedmdesátník Rambous: Třetí liga Písku sluší

Bývalý brankář a trenér Vladislav Rambous (27. 7. 1949) spojil velkou část svého života s píseckým fotbalem. Stále mu je věrný a sleduje jej zblízka.

Před zahájením utkání MOL Cupu mezi FC Písek a FK Teplice obdržel od domácích funkcionářů gratulace a dary k jeho životnímu jubileu. „Moc mě to potěšilo, že si na mě vzpomněli. Nečekal jsem to,“ rozzářil se Rambous, který na konci července oslavil kulatou sedmdesátku.

Začátky za Lesnickou školou

V klubu se poprvé hlásil jako žáček a končil coby trenér A-týmu na konci milénia. S krátkými přestávkami strávil s píseckým fotbalem téměř čtyři desítky let a prožil s ním všechny vzestupy a pády.

„Začínal jsem v třinácti letech na starém hřišti za Lesárnou. Původně jako útočník a asi od patnácti jsem začal chytat,“ zavzpomínal na fotbalové začátky. „V Písku jsem odmalička, sice jsem se narodil v Liberci u Nisy, ale považuju se za rodilého Písečáka,“ prozradil ke stěhování rodiny z českého severu na jih, když mu bylo šest let.

Ač ho nevelká postava zrovna nepředurčovala k postu brankáře, výšku nahrazoval jinými přednostmi. „Hlavně mrštností a pohyblivostí,“ jmenoval ty nejhlavnější. Zažil i památné dva roky spartakovců v první lize dorostu, v níž nastupovali proti Slavii Praha, Bohemians, Dukle a Dynamu ČB.

Před vojnou nakoukl do „áčka“

Jako sedmnáctiletý benjamínek se přesunul do kabiny A-týmu. „Zažil jsem tam partu kolem Deža Finty, Šmerdy, Staňka, inženýra Supa, Patáka, Jaroše a dalších. V roce 1969 jsem odešel na vojnu do Prachatic, kde jsem hrál dva roky krajský přebor. Když jsem se vrátil, většina z nich dohrávala v béčku,“ poznamenal k písecké partě z konce šedesátých let minulého století.

V polovině sedmdesátých let Spartak vystoupal z průměru a v kraji se stal jedničkou. Zrovna se přestěhoval do nového areálu na současné hřiště. „Bylo to jako na houpačce. Vyhráli jsme krajský přebor, s euforií se postoupilo, ale divize měla velice kvalitní úroveň. A nám se v ní nedařilo a po roce jsme vždy spadli,“ hledal příčiny rychlých pádů z divize.

V roce 1982 kývl k přestupu do Záhoří, kde dohrávala kariéru celá řada píseckých hráčů. „Přemluvil mě tam František Jaroš. Z I. A třídy se postoupilo do krajského přeboru. Sešla se tam dobrá parta. Hráli jsme hlavně pro žízeň,“ smál se Rambous, který se v Záhoří potkal s brankářským kolegou Šmerdou.

Získal nejvyšší trenérskou licenci

Po dvou rocích za ním přišel s nabídkou na trénování tehdejší předseda Spartaku Dezider Finta, s nímž si stihl i zahrát. „Natáhl mě do béčka mužů a tím začala moje trenérská dráha,“ připomněl rok 1984. Trenéřina ho pohltila natolik, že se o čtyři roky později rozhodl ke studiu licence A. „Stálo mě to rok života,“ zdůraznil, že se pečlivě učil a věnoval tomu veškerý čas.

Tehdy se na studiu sešla elitní společnost, na kterou dodnes rád vzpomíná. „Byla tam sestava jako hrom. Sedm ligistů. Sparťani Peclinovský a Kotal, Takáč ze Slavie a hlavně reprezentanti z Bohemky, Standa Levý a Vláďa Hruška. Seděli za mnou, napovídal jsem jim, šoupal jim pod lavicí taháky, ale bylo to houby platný. Museli asi třikrát opakovat,“ prozradil. „Na praxi nám dělal lektora v době své největší trenérské slávy Tomáš Pospíchal,“ přidal další známou personu.

U píseckého A-mužstva strávil deset let coby trenér brankářů či asistent trenéra. Postupně zažil několik trenérských postav. „Začínal jsem s Jardou Kostkou, dvakrát s Antošem a Palivcem, s Jardou Ptáčkem jako hlavní trenéři. Pět let jsem se věnoval brankářům. Když jsme se slučovali s VTJ Písek v roce 1993, měl jsem tu Martina Svobodu, který to dotáhl do ligy v brance Hradce Králové,“ uvedl nejúspěšnějšího svěřence.

Syna Tomáše si vybraly Blšany

Prvoligový chlebíček krátce pojídal i Rambousův syn Tomáš, byť jen krátce. Přes Milín se dostal v roce 2001 do Blšan. „V Milíně se za trenéra Baráta sešla výborná parta hráčů. Slepička, Polodna, Kočí, Riegel, Zápotočný. Všichni se uchytili v lize. Tomáše si do Blšan vytáhl trenér Beránek, ale měl smůlu, hned první půlrok si přetrhl křižáky a tenkrát nebyly operace na takové úrovni jako dnes. Zahrál si ještě druhou ligu v Prachaticích, třetí v béčku Dynama, ale s profikariérou byl konec. Jako jeden z mála fotbalistů si zahrál všechny soutěže od čtvrté třídy až po první ligu,“ vyprávěl o synově kariéře, kterou si v devětatřiceti letech prodlužuje v Čimelicích.

Třetiligovému Písku chodí pravidelně držet palce a stále zůstává věrný žlutomodrým barvám. „Musím složit hold panu Nouskovi, co tady pro fotbal dělá. Kdo s tím není tak obeznámený, nedovede si představit, co to je za starosti. Dobrou volbou bylo jmenování Leoše Gornického předsedou. Trénoval jsem ho. Šikovný fotbalista, přemýšlivý, velký parťák, s nímž byla úžasná zábava,“ ocenil práci čelných představitelů FC Písek. „Mužstvo nehraje špatně, dá se na to dívat, jen tomu chybí góly. Kádr tvoří mladí perspektivní kluci, kteří jsou ve třetí lize na očích a mají šanci dostat se do ligy,“ přidal svůj pohled na současný tým.

Levou ruku Vladislava Rambouse zpevňuje ortéza. „V lokti to mám rozmašírované,“ povzdychne si. „Pořád si myslím, že jsem pružný, ale už to není pravda. Při fotbale mi akorát zlomili žebro, tak si ty následky brankářské kariéry odnáším teď,“ posteskne si. Volný čas se snaží trávit mezi mladými. „Dělá mi to dobře, člověk s nimi na chvilku omládne. Jezdím se dívat i do Semic, kde jsem před pár lety trénoval. Mám tam moje kluky, synovce,“ vylíčil, kde nabíjí potřebnou energii.

Napsal Michal Průcha, foto Jan Škrle