Angažmá ve Španělsku mi dalo opravdu hodně, říká navrátilec Vojtěch Gornický
Po osmi letech se v zimní pauze vrátil zpět do píseckého klubu Vojtěch Gornický. Klubový odchovanec po aklimatizaci v posledním ligovém utkání v Hostouni naskočil poprvé v píseckém A-týmu v základní sestavě na pozici pravého obránce. S dvaadvacetiletým univerzálem jsme si popovídali o jeho angažmá ve Španělsku či o startu jarní části.
Vojto, máš za sebou první měsíce v Písku po návratu. Jak těžký to byl pro tebe návrat?
Tak nějak jsem věděl, do čeho jdu, co mě čeká. Největší rozdíl byl asi v počasí – hodně jsem si zvykl na teplo ve Španělsku a tím, že jsem se vrátil zrovna v zimním období, to pro mě byl docela šok.
Co hrálo hlavní roli v tom, že ses vrátil do Písku?
Na podzim jsem bohužel musel díky finanční situaci klubu skončit v nižší soutěži ve Španělsku. Do ledna jsem se připravoval a čekal, jak se situace bude vyvíjet. Řešil jsem různé možnosti, ale návrat do Písku jsem bral jako jistotu a známé prostředí.
Odcházel jsi v patnácti letech. Jaký se vrátil Vojta Gornický?
Myslím si, že zkušenější – měl jsem možnost trénovat na ligové úrovni. V létě jsem se ve Španělsku připravoval individuálně i s top hráči světa a hlavně se vracím zkušenější také díky tomu všemu, čím jsem si prošel.
Jak jsi zmínil, poslední rok a půl jsi působil ve Španělsku. Jak se to celé seběhlo?
Už dlouho mě to tam táhlo, vždy jsem chtěl jít žít a hrát do Španělska. Po konci v Příbrami už jsem neměl nic, co by mě v Česku drželo, a řekl jsem si, že teď je ta chvíle to využít. Začátek nebyl vůbec lehký – nikdo mě neznal a o to bylo všechno složitější. Rozhodl jsem se ale zůstat, pracovat na sobě a pokusit se prosadit.
Jak se celkově ohlížíš za angažmá ve Španělsku? V čem je největší rozdíl oproti Česku?
Dalo mi to opravdu hodně. Z lidí vyzařuje úplně jiná energie, lidé v klubu jsou jako vaše rodina. Fotbalové kvality jsou asi jasné - fotbal tam umí hrát úplně všichni. Bylo krásné to zažít, jak lidé ve Španělsku fotbal vnímají – s mnohem větším zapálením. Stačí si sednout ve městě na kafe a hned slyšíte, jak se okolí baví o fotbale. Víkendové zápasy jsou tam jako tradice pro celý národ, všichni se na ně těší a žijí tím.
Pojďme zpět do současnosti. V Hostouni jsi poprvé naskočil v základní sestavě na pozici pravého beka. Kdy ses to dozvěděl a jak ti tato pozice sedla?
Jsem rád za příležitost a také za to, že jsem po delší době nastoupil v základní sestavě a zvládl celé utkání. Dozvěděl jsem se to asi hodinu a půl před utkáním v kabině. Není to úplně moje přirozená pozice, ale už jsem na ní párkrát nastoupil.
Úvod jara byl nadmíru povedený, v posledních zápasech se to ale trochu zadrhlo. Čím si to vysvětluješ?
Řekl bych, že nás po úvodních zápasech jarní části trápí mezihra a hlavně koncovka – chybí nám větší hlad po gólu. Možná jsme také trochu polevili v koncentraci.
V sobotu přijede pražská Admira. Co čekat od soupeře?
Je to nepříjemný soupeř, ale my se musíme soustředit hlavně sami na sebe. Potřebujeme zlomit to, co nás teď trápí. Věřím, že když dáme první gól co nejdříve, hodně nám to pomůže. Uděláme maximum pro to, abychom doma uspěli, a věřím, že nás přijdou podpořit i fanoušci.