V Kanadě je o fotbal mezi mládeží velký zájem, říká expísecký brankář Vladan Vršecký

Zápas minulého kola III. ligy FCPísek - TJ SlaviaLouňovice sledoval i bývalý brankář píseckého týmu Vladan Vršecký, který od února letošního roku působí jako trenér mládeže v kanadském klubu Cobras Ottawa.

Vladan Vršecký přicestoval na dva týdny domů a již za několik dní ho čeká návrat do Kanady. Po zmiňovaném utkání poskytl webu FC Písek následující rozhovor.

Vladane, jak byste zhodnotil právě skončené utkání?

"Písečtí hráči začali dobře, hlavně v prvním poločase měli dobré šance, které však neproměnili. Louňovice ve druhé půli vstřelily hned ze své první příležitosti vedoucí branku a v dalších minutách se začal lámat chleba. Po hodině hry dostal Basaraba červenou kartu a oslabený tým již neměl síly na to, aby alespoň srovnal skóre. Naopak inkasoval druhý gól a o výsledku bylo rozhodnuto."

Řekněte, jak dneska vzpomínáte na své fotbalové působení v Písku, za který jste rovněž hrál III. ligu?

"Už si přesně nevzpomenu, v kterých letech jsem hrál za Písek, ale zachytal jsem si III. ligu. Potom jsem byl nějakou dobu brankářskou dvojkou v týmu, poté jsem asi na dva roky odešel. Vrátil jsem se a zůstal zde až do letošní zimy. Já mám na své působení v Písku jenom samé dobré vzpomínky, bylo mně tady dobře."

Co byste vzkázal či popřál hráčům Písku do dalších zápasů podzimní části III. ligy?

"To je hrozně těžké, oni sami nejlépe vědí, kde je tlačí bota a v čem se potřebují zlepšit, aby začali dosahovat lepších výsledků. Vždyť svoji hru rozebírají každou chvíli v kabině. Musí úspěšně přežít tenhle rok, ve kterém řada z nich sbírá v této soutěži zkušenosti. A když vydrží, zachrání se, tak potom už pro ně budou další sezóny mnohem lepší. Důležité je, aby kádr zůstal pohromadě a co nejméně hráčů z něho odešlo. Tím se mužstvo stane silnějším a zkušenějším. Často se říká, že kritický bývá druhý rok ve vyšší soutěži, ale já myslím, že pro Písek to bude právě tato sezóna."

Do Ottawy jste odešel letos v únoru. Co byste řekl k vaší práci v místním klubu Cobras?

"Trénuji tam děti, protože klub nemá družstva dospělých. A ani to není do budoucna jeho cíl. Trénujeme děti od osmi do sedmnácti let, a jsou to kluci i dívky. Tak nějak půl na půl. Působím v jednom z nejlepších klubů v Ottawě, který vychovává děti pro univerzity. Takže se snažíme, aby v klubu vyrůstaly šikovné děti, protože po fotbalové stránce je tam všechno v začátku. Všichni se každý den učí jak se dělá fotbal, ale i všechno kolem něho."

Můžete říci, kolik dětí se fotbalu v klubu věnuje?

"V našem klubu jsou téměř čtyři tisícovky dětí. Je to velký počet. Z tohoto počtu je vybráno kolem šesti stovek dětí, kterým se věnujeme více. Potom je další skupina, které už se věnujeme méně, třeba jedno odpoledne v týdnu, kdy se vystřídají různé týmy. A zbývající děti pendlují mezi fotbalem a hokejem, mají svoji soutěž a hrají pouze mezi sebou. Občas je vidíme v akci, jsou to hráči a hráčky, kteří nemají až tak velký zájem o fotbal jako takový, ale spíše o celkový pohyb."

Kolik hodin denně trénujete?

"Ve všední den je to vždy odpoledne od půl páté do půl deváté večer. To znamená, že tréninky začínají, až když děti přijdou ze školy. V sobotu se trénuje vždy dopoledne a v neděli míváme pouze několik hodin přípravy. To je různé, hodně je to odvislé od zájmu dětí."

Věnujete se pouze tréninku, jak to funguje při vlastních zápasech?

"Tam je to jiné než u nás, zápasy se nehrají o víkendu, ale konají se od pondělí do čtvrtka. A mezi tím jsou tréninky, stejně tak o víkendu. Takže my, trenéři, se na zápasy vůbec nedostaneme. Je to hlavně proto, že nás je tam málo a trénujeme všechny týmy. Každé družstvo má svého kouče, který chodí na zápasy. Týmy od nás vědí, co mají hrát, více méně se to všechno drží v trénincích a koučové při zápasech do hry týmu moc nezasahují. Pouze střídají, aby si všichni zahráli."

Jaká je úroveň mládežnického fotbalu v Kanadě?

"Je těžké někam zaškatulkovat kanadský mládežnický fotbal. Ale když bychom vzali třeba fotbalovou akademii v Torontu, tak ta je srovnatelná se Spartou či Slavií. Mají tam luxusní zázemí, možná lepší, než má právě Sparta. A Cobras Ottawa je klub, který by se mohl po fotbalové stránce srovnávat třeba s Pískem. Možná bychom s ním dvakrát vyhráli a poté dvakrát prohráli, záleželo by na tom, v jaké kategorii by se týmy střetly. Mladší kluci by asi místní celky přehráli, ti starší by zřejmě sehráli vyrovnanější zápasy. Největší rozdíl je v tom, že v našem klubu hrají fotbal i dívky, a v docela vysokém počtu. Dívčí fotbal je tam na vysoké úrovni."

Kolik fotbalových hřišť je v Ottawě?

"Ottawa je rozdělená na různé části, takže každý klub působí jinde. Jeden klub je v západní části, klub Cobras je na východě, a pak je prostřední část. Takže my se pohybujeme v dané části města. Tam je tak velké množství hřišť, že ani nedokáži říct, kolik jich je. U každé školy je fotbalové hřiště, jsou tam sportovní centra, kde je třeba šest nebo osm hracích ploch. A všechno jsou to travnatá hřiště. Ale jsou tam i hřiště s umělou trávou, která jsou v zimě zastřešená. A tam trénujeme. V Ottawě jsou velice dobré podmínky, akorát bych řekl, že přírodní tráva tam není tak kvalitní, jako je v Česku."

Pokud vím, nejste v klubu jediným českým trenérem...

"To je pravda. Hlavním trenérem je Stanislav Rožboud a naším šéfem je Čech Pavel Čančura, který do Kanady emigroval se svými rodiči ještě jako mladý kluk. Poté se na nějakou dobu do Česka vrátil, hrál za juniorku Dynama České Budějovice a dělal si tady trenérskou "A" licenci. A jezdíme do Česka každý rok, do Loučovic na turnaj kategorie U14 - Magic Cup. Na tento turnaj posíláme vždy jeden tým a musím říct, že Kanaďané se domů vracejí velice spokojení. Pro ně je to obrovský zážitek, protože normálně by se do Česka nepodívali."

Jakým městem je Ottawa?

"Ottawa je krásné město. Byl jsem se tam podívat již vloni na několik dní a musím říct, že se mi tam moc líbilo. Je to zelené město, které je hodně rozsáhlé. Je tam krásná příroda, obrovská řeka, všude jsou parky, spousta zvířat. Přes léto pracujeme od rána do večera, protože kromě tréninků máme i různé aktivity. A přes zimu hodně zařizujeme věci pro klub."

Už se vám stýskalo po domově?

"Pro člověka je to velká změna. Jste v cizí zemi daleko od domova, kde máte rodinu, přítelkyni, kamarády, spoustu známých... Takže není jednoduché být tam sedm měsíců a komunikovat s domovem pouze přes počítač. Ale je tam hodně dobrých lidí, se kterými trávíme volný čas. Uplynulých sedm měsíců bylo opravdu moc hezkých. Bydlím se Standou Rožboudem v bytě, který máme dohromady."

Klub Ottawa Senators je účastníkem hokejové NHL. Dostanete se někdy na zápasy této nejprestižnější soutěže na světě?

"Kanada je hokejovou zemí a hokej je tam "cítit" na každém kroku, hlavně v zimě. Jakmile se hraje NHL, jsou restaurace plné lidí, fandí se snad na každé židli. Občas máme šanci zajít se podívat na hokej, takže když budeme mít čas, určitě na nějaký zápas vyrazíme. Je to velký sportovní zážitek."

Hrají za tým Senators nějací čeští hokejisté?

"Pouze jeden, Milan Michálek. V minulé sezóně tam byl ještě Aleš Hemský, ale ten odešel do Dallasu. Takže v mužstvu zůstal pouze Milan."

A vídáte se někdy spolu?

"Jednou jsme se viděli po hokeji, bylo to poprvé v životě. Není to můj kamarád, ale ostatní kluci se s ním znají, takže jsme se setkali a bylo to příjemné posezení. Od té doby jsme se neviděli. Milan tráví léto doma v Česku, zatímco my zůstali v Kanadě. On bydlí na druhém konci Ottawy než my, což je hodina cesty, není jednoduché, setkat se spolu. Ale věřím, že se v této sezóně znovu potkáme. Hokejisté tam mají dlouhou a velice těžkou sezónu."

Co je pro vás největším zážitkem ve vaší trenérské práci?

"Nevím, jestli to lze nazvat zážitkem, ale je to práce s děvčaty. Polovina týmů v našem klubu je dívčích. Pracujete s jinou mentalitou, než je tomu u chlapců. V čem? Holky mají jiné problémy než kluci. Na ně můžete zvýšit hlas, u děvčat je to odlišné. Musíte se k nim chovat jinak. Když na ně zařvete, tak to není to pravé ořechové. Zážitkem pro mě bylo, když v polovině sezóny jeden kluk z kategorie U9, velice šikovný útočník, najednou odjel pryč, prý jenom na dva týdny. A během této doby jsme dostali od jeho rodičů zprávu: "Děkujeme za vaší práci, bylo to super, ale náš syn zůstane zbytek léta u babičky na Floridě." S tím prostě nic nenaděláte, tam je to jiné než u nás."

Čím to, že je dívčí fotbal v Kanadě tak populární?

"Tam to bylo snad odjakživa. Možná, že od začátku byl fotbal považován za "dívčí sport". Ten začíná být v Kanadě stále více oblíbenější. Je to i tím, že tam chodí hrát populární fotbalisté z Evropy. Ale velký zájem o fotbal je i ze strany kluků."

Jak dlouho ještě v Kanadě zůstanete?

"Nad tím teď nepřemýšlím. Mám platnou smlouvu na rok, obě strany, tedy já i klub, jsme spokojeni, a to je důležité. A spokojeni jsou i rodiče dětí, které trénujeme. Doufám, že tam se Standou ještě nějakou dobu vydržíme a zdokonalíme se v jazyce. A třeba tam zůstaneme delší dobu, protože naše práce v klubu má velkou perspektivu. Stále je co zlepšovat. Člověk neustále získává zkušenosti. Jsou tam jiní lidé, hráči mají jinou mentalitu, fotbal se teprve učí. Jak říkám, sbírám zkušenosti, které se mi hodí jak do života, tak i do trenérské práce."

Text a foto: František Bořánek/FC Písek