Sice trénuji Čimelice, ale pořád fandím Písku, říká novopečený otec Jan Růžička

Jeho jméno je velice známé ve fotbalovém dění nejen na Písecku, ale prakticky v celém Jihočeském kraji. Třiatřicetiletý Jan Růžička z Písku je trenérem v současné době šestého týmu krajského přeboru - SK SIKO Čimelice. Jenomže v minulosti hráčsky i trenérsky působil v klubu FC Písek.

V pondělí trenér Jan Růžička poskytl webu FC Písek následující rozhovor.

Minulý týden jste prožil hned dvě radostné události. První, která byla pro vás doslova životní a cennější, bylo středeční narození syna Honzíka (vážil 4,05 kg a měřil 54 cm). A druhou radost jste prožil v sobotu na lavičce svého týmu, který v mistrovském zápase porazil Prachatice 3:2. Řekněte, jak jste tyto dvě události oslavil?

"Slavil jsem hned ve středu, když se Honzík narodil. S manželkou Michalou prožívám nejkrásnější období života. Vždycky jsem si myslel, že je to jen otřepaná fráze, kterou tatínkové říkají po narození svého potomka, ale je to pravda. Středa byla mým velice šťastným dnem. A výhru svého mužstva nad Prachaticemi jsem oslavil také, i když to byla spíše druhořadá záležitost. Měl jsem velkou radost z toho, že kluci z týmu chtěli vyhrát i z důvodu narození mého syna. A to se jim podařilo, za což jim děkuji."

Jak byste zhodnotil zápas proti prachatickému Tatranu?

"Hned na začátku utkání jsme udělali chybu, po které mohl soupeř skórovat, ale nestalo se tak. Poté jsme dali dva góly a měli i další šance k pojištění tohoto slibného vedení. Jenomže těsně před přestávkou jsme od hostů dostali z trestného kopu kontaktní gól na 2:1. Ve druhém poločase soupeř z penalty vyrovnal a začínalo se znovu. Zanedlouho hosté chybovali, čehož využili Pávec s Růžičkou a druhý jmenovaný vstřelil vítězný gól. Těsné vedení jsme udrželi až do konce zápasu, ale nebylo to jednoduché, protože soupeř byl hodně nebezpečný a vytvořil si dvě až tři velké šance, které nedal. Tři body jsme vyloženě vydřeli."

Jste bývalým hráčem a trenérem FC Písek. Mohl byste přiblížit svoji kariéru v tomto klubu?

"S fotbalem jsem začal v šesti letech v tehdejším Spartaku Písek a od přípravky jsem prošel žákovskými kategoriemi. A právě v žácích jsem se postavil do branky, když před tím jsem hrál v záloze. Brankářem jsem se stal v době, kdy jsem chodil do sedmé třídy základní školy. A v deváté třídě jsem přešel do Dynama České Budějovice, kde jsem prošel dorosteneckými týmy. V Dynamu jsem prožil pět let, ale vzhledem k tomu, že jsem se nedostal do třetiligové juniorky, odešel jsem na hostování do Olešníka, který hrál krajský přebor.

Poté jsem přešel do Milevska, kde se v té době hrála divize. Tehdejší opora milevského týmu, brankář Pavel Janouch, odešla do Milína, takže jsem si půl roku zahrál v Milevsku divizi. Jenomže v roce 2002 jsem měl autonehodu, po které jsem musel s aktivní fotbalem na čas přestat. Po uzdravení jsem odešel do Písku, kde jsem pracoval jako trenér i jako brankář v místním béčku, který hrál krajskou I. B třídu. Byl jsem asistentem trenérů Josefa Šáchy a Jaroslava Řeřichy. Postupem času jsme se probojovali až do krajského přeboru. V průběhu tohoto období jsem rok a půl aktivně chytal za Čimelice."

Lze tedy říci, že Čimelice jsou mužstvem, kde poprvé působíte jako hlavní trenér?

"To ne. Hlavním trenérem jsem byl i v Písku u B-týmu v I. B třídě, poté jsem byl spíše asistentem. Kromě toho jsem působil deset let v řadě u mládeže, střídavě u přípravky a u žáků. Nejkrásnější období pro mě bylo, když jsem působil s trenérem Rosťou Grossmannem u píseckého dorostu kategorie U19, kdy jsme byli nováčkem druhé ligy. Po podzimu jsme skončili druzí a na konci sezóny jsme obsadili sedmé místo. To byla hezká práce."

Jaké jsou ambice Čimelic v této sezóně?

"Prvořadým cílem je udržet se v soutěži, prostě nemít starosti se záchranou. Ale náš tým letos vypadá lépe než v minulém roce, dobře jsme ho doplnili i zásluhou Martina Němce a Václava Růžičky, kteří přinesli do mužstva větší bojovnost a sílu při standardních situacích. Jsou to velice zkušení hráči. Chtěli bychom skončit lépe než v minulé sezóně, kdy jsme byli třináctí. Na konci tohoto mistrovského ročníku chceme být minimálně do desátého místa."

Spoustu fotbalových let jste prožil v Písku, takže vám jistě nejsou lhostejné výsledky a umístění třetiligového A-týmu. Je to tak?

"Určitě. Já Písku pořád fandím, i když jsem odtud odešel ne zrovna v dobrém. Bylo to kvůli trenéru Bicanovi, se kterým jsem nenašel společnou řeč, nebylo to kvůli někomu jinému. Mám s FC Písek velmi dobré vztahy, například s trenérem Jaroslavem Kostkou, ale i s vedením klubu. Jak říkám, Písku neustále fandím, sleduji i výsledky mládeže. A-tým nehraje špatný fotbal, jsou tam nejen zkušení, ale i mladí talentovaní kluci, a mrzí mne, že jsou na konci tabulky. Podle mého názoru se ale z toho dostanou, porážka s Vyšehradem byla vyloženě nešťastná, bohužel mužstvo tvrdě platí nováčkovskou daň, i když už v této soutěži nějakou dobu působilo. Věřím, že se všechno změní k lepšímu, hlavně přes zimu, kdy bude více prostoru k tomu, aby se mužstvo lépe sehrálo. A aby kluci absolvovali kvalitní zimní přípravu. Podle mého názoru Písek na jaře III. ligu zachrání."

Jaká jsou vaše přání do dalšího trenérské kariéry?

"Mě fotbal velice baví a mohu v něm působit na každé úrovni. A i kdybych nikde netrénoval, šel bych třeba do Putimi, kde mám hodně kamarádů. Ale jak se říká, s jídlem roste chuť. Práce v Čimelicích mě hodně naplňuje, jsem tam velice spokojený. Mám ale jedno přání - vrátit se někdy do Písku. To však není aktuální téma."

Text a foto: František Bořánek/FC Písek